Nejsme jen prodejci, ale především chovatelé

Chovatelská archa – bezpečné místo pro lidi a zvířata

Filozofií projektu Chovatelská archa je symbióza člověka a zvířete tak, aby nebyl příliš omezen život ani jednoho z nich. Předpokladem je vytvořit v domácích podmínkách pro zvíře co nejpřirozenější prostředí. Zvíře se pak odmění tím, že nás o svém životě mnohé naučí. Záleží jen na vnímavosti jeho majitele.

Z Chovatelské archy si zákazníci nevozí domů jen mazlíčky, ale především informace potřebné pro daný druh zvířete, které se opírají o základy života druhu v přírodě. Zvíře může být váš kamarád, ale tak trochu jinak, než si mnozí z nás představují. Nejde o to chovat želvu na klíně při sledování televize a hladit jí krunýř – a pak ji odložit do krabice… Jde o to nechat ji pohybovat se po skalách či mechem porostlých kořenech a sledovat její přirozené chování. Takováto vnímavost je ideální vlastností domácího chovatele jakéhokoliv zvířete. A je to také ideální způsob, jak v dětech od mala i v dospělých lidech budovat vztah k přírodě, který mnohým lidem v současné době žalostně chybí.

Pořídit si zvířátko, to není jen tak

Chovatelská archa děti a rodiče učí, co obnáší rozhodnutí pořídit si domácího mazlíčka.

Odmalička jsou děti zvířaty fascinovány, často tak přicházíí touha dítěte po nějakém vlastním domácím mazlíčkovi. Proto jsme tu pro vás. Pomůžeme dětem se se zvířátky seznámit a zjistit, co chov konkrétního mazlíka obnáší.

Smyslem naší Archy je zajistit radostné soužití rodiny a zvířátka. Proto máme jednoduchou cestu:

  • vybrat si to správné zvířátko
  • naučit vás správně pečovat o domácího mazlíčka
  • naučit vás pozorovat svého zvířecího přítele
1

Respekt

Vzájemný respekt ve vztahu člověka a zvířete
V chovatelství je pro nás důležité nejprve si poctivě uvědomit naše potřeby či potřeby naší rodiny. A pak je potřeba obrátit pozornost k základním potřebám zvířete, pro které jsme se rozhodli. Každý člověk se narodil s nějakou náklonností k určitému zvířecímu druhu. Někdo má rád psy, někdo kočky a další papoušky, jiný želvy, štíry, netopýry. Toto bychom měli při výběru zvířete vzít v úvahu, abychom pak nebyli zklamáni. Zvíře bychom si měli vybírat podle svého naturelu, životního stylu, a také podle možností naší rodiny. Pokud jsme pořídili zvíře svému dítěti, měli bychom ho podporovat v respektu k přirozeným potřebám mazlíčka. Vyhneme se tak trápení sebe, dítěte i zvířete.

Respekt k přirozeným instinktům zvířete
Respekt k přirozeným životním potřebám zvířete je velmi důležitý proto, abychom měli doma spokojené zvíře, které nám přinese více radostí, než starostí. Je dobré si uvědomit, že zvířata žijí přítomností a řídí se svými instinkty. Pokud dokážeme vnímat jejich přirozenost, můžeme tento přístup využít při jejich „výchově“ (neboli při práci s nimi) ve svůj prospěch. Zastavme se společně na chvíli se svým zvířetem, pozorujme ho, napojme se na něj. Pokud se naučíme zvíře pozorovat a dokážeme při práci s ním používat intuici, máme nakročeno ke krásnému společnému životu.

2

Důvěra

Vzájemná důvěra
Důvěřujme našemu zvířeti. Nevkládejme do soužití s ním obavy a strach. Často se u lidí projevuje strach o mazlíčky a nedůvěra v jejich instinkty: „Když moje Micka vyleze na ten strom, určitě z něj nedokáže slézt.“ „Můj Alík se určitě zase popere se sousedovic Azorem.“ „Ta moje kočka mi rozhodně uteče, ztratí se a nedokáže se vrátit zpět.“ Důvěřujme víc svým zvířatům a nesvazujme je našimi strachy. Dopřejme jim dostatek pohybu, volnosti a věnujme jim svůj čas a prostor, aby nám mohla ukázat, kolik přirozené inteligence, mrštnosti a dovedností v nich je.

Získat si důvěru zvířete
Získejme si důvěru našeho zvířete. Na to, jak to udělat, máme jednoduchou radu – když myslíme na zvíře, mysleme na jeho volnost a způsob života v jeho přirozeném prostředí. Nezapomínejme ani na to, že zvířata žijí čistě jen pro tuto chvíli a znají jen své bezprostřední potřeby, kterými jsou: bezpečí (tedy bezpečné přístřeší), potrava, voda a rozmnožování. A právě na to mysleme při vytváření jejich domova a při rozhodování, co můžeme svému zvířeti v daných podmínkách poskytnout.

3

Energie

Pracujme se svou energií, protože to je právě to, co naše zvířata vnímají a co je ovlivňuje. Zvířata nepotřebují slova, řídí se nonverbální komunikací a pozorují nás jako celek – vnímají náš způsob pohybu, napětí svalů, tón hlasu, naši vůni (skutečně: ve stresu voníme úplně jinak, než ve stavu pohody).

Toto všechno se spojuje v jeden celek – energii, kterou vyzařujeme. Pokud s naší energií a koncentrací této energie na zvíře dokážeme pracovat, brzo poznáme, jak lehce můžeme svou energií zvíře ovlivnit.

Typickým příkladem správného či špatného napojení energie člověka na zvíře je kočka. Říká se, že je falešná či náladová, ale křivdíme jí. Ona sama vycítí, kdy je ten správný čas přijít se pomazlit. A pokud jsme my sami energeticky vzdáleni, tak se prostě pomazlit nepřijde.

Pejskaři by mohli vyprávět spoustu nekonečných příběhů o tom, jak na jejich nálady reaguje jejich pes, a klást otázky typu: „Jak to, že můj pes přichází z druhé místnosti a jemně mi vnucuje svou přítomnost, když já tajně brečím do polštáře?” “Proč se ten můj pes strachy chvěje pod postelí, když k němu spěchám s rozkousanou botou?” “Jak je možné, že ten chlapík beze slov ovládá svou smečku?” “Jak je možné, že ta paní má tak hodného psa, a můj je takový rapl?”

Je i spousta těch, kteří znají odpověď na tyto otázky. Dokážou se přirozeně napojit na energii zvířete. A jsou lidé, kteří tuto schopnost nemají a v soužití se zvířaty narážejí na celou řadu komplikací. Nebojte se, dá se to změnit. Jen je na tom potřeba pracovat.

Nejde jenom o psy, kočky a koně, ale i o drobné savce. I taková chovná skupina králíků, morčat nebo surikat se dokáže naladit na naši energii a buď se před námi ukrýt na bezpečné místo, nebo zvědavě asistovat při našich každodenních činnostech spojených s prací kolem jejich ubikace.

A na závěr důležitý postřeh: na to, abychom dokázali vytvořit tok vzájemné energie mezi námi a zvířetem, potřebujeme se naučit při práci s ním zůstávat vědomě v přítomném okamžiku. Ve spěchu a rychlosti, s nimiž žijeme, se vzájemné napojení a souznění vytvořit nedá…

A tak nezapomeňte: Chovatelská archa je oázou bezpečí, klidu a naplněných potřeb pro lidi i pro zvířata. Funguje jako komunita, kde načerpáte mnoho užitečných informací, ale také poznáte nové přátele – lhostejno, o kolika nohách budou. Věnujeme se jednotlivcům, rodinám i dětským kolektivům. A učíme je, jak si zvíře vybrat, jak o ně pečovat a jak s ním žít ve spokojeném vztahu.

Jsme akreditovaným partnerem vzdělávacích projektů mateřských, základních i středních škol.

Zvířecí terapie

Naše terapeutické programy se zaměřují na děti s psychickými a zdravotními problémy. Zvířata jsou oproti lidem mnohem lépe schopna vycítit psychické
rozpoložení člověka, a proto zprostředkování pomoci přes zvířecí kamarády je efektivní a přirozená cesta, jak dětem pomoci.

Tým Chovatelské archy

zakladatelka Chovatelské archy

Gabriela Mařáková Železná

Zvířata jsou můj život a má duše je napojena na tu zvířecí. Díky svým dlouholetých chovatelským zkušenostem a své profesi, mám možnost sdílet zvířecí život s lidmi, kteří jsou naladěni podobně jako já a to mě celý život ukazuje, že pokud lidé dokážou zvířata a přírodu správně pozorovat a vnímat, jejich vnitřní svět je o mnoho bohatší.

Žiju obklopena zvířaty  a v souvislosti s tím neustále sleduji trendy ve zvířecím světě.  Za velmi důležité považuji směřovat současný domácí chov zvířat tak, aby v domácích podmínkách mohlo soužití člověka a zvířete fungovat tak, aby nebyl příliš omezen život ani jednoho z nich.

Díky své profesi mám možnost setkávat se s lidmi, kteří zvířata milují stejně jako já. Můj osobní přístup k jednotlivým klientům a jejich mazlíčkům je pro mě velice důležitý. A na rozdíl od všech profesí, které jsem kdy dělala, tady mám úplnou jistotu v tom, že to, co dělám, plyne z mého nejhlubšího přesvědčení. Nechci pracovat se zvířaty jen proto, abych vydělala peníze, chci být pro své zákazníky a jejich zvířata užitečná. A těší mě zpětná vazba, kterou od lidí a jejich zvířat mám. Ta odezva je mnohaletá a v  absolutní většině nádherná. A je z různých stran:

Od lidí, kteří mě poznali jako chovatelku – roky se věnuji chovatelství psů, králíků, morčat a želv. Od odběratelů, kteří ocenili možnost pořídit si domácího mazlíčka přímo od nás a od našich partnerů – z prověřeného chovu. Od zákazníků, kteří v našich pet-shopech ocenili osobní přístup, znalost a dlouhodobou zkušenost. Od dětí a jejich rodičů i učitelů, kteří v posledních letech navštěvují naše výukové programy a oči jim září. I od televizních a streamových diváků, od rozhlasových posluchačů a také od čtenářů life-stylových časopisů – ti všichni už našli cestu do Chovatelské archy. A jejím prostřednictvím k přátelskému soužití se zvířaty.

Zvířata jsou teď možná i jejich svět. Alespoň to bych si určitě přála.

Marty

Již od útlého věku se u mě projevoval velký zájem pozorovat a porozumět zvířecí říši. Fascinovaly mě ještěrky ukryté pod kamením a hbité užovky plovoucí na březích řek.

Díky mým zvířecím společníkům, kteří mě celý život doprovází, jsem se naučil porozumět psí duši, ptačímu zpěvu a nechal se fascinovat krásou a inteligencí  terarijních zvířat.

Teraristika si našla v mém životě jednu z hlavních rolí. Začal jsem se o hady zajímat, vzdělávat se a z koníčka se velice rychle stala vášeň. U mnohých lidí jsou hadi stále velice nepochopená zvířata a tak se mým životním posláním stalo lidem ukázat, jak úžasní a pozoruhodní vlastně jsou.

A to mi umožňují nejen mé dlouholeté zkušenosti, ale i práce v Chovatelské arše, kde jsem denně v kontaktu s úžasnými lidmi, kterým zvířata nejsou lhostejná a neváhají se o nich dozvědět co nejvíce informací, které k chovu jakéhokoli mazlíčka potřebují.

naše zaříkávačka koní

Martina

Příroda a zvířata v ní mě fascinují od malička. Na začátku devadesátých let jsem měla štěstí, že jsem mohla začít docházet do pražského Hucul clubu. Ten se kromě záchranného chovu ohroženého plemene koní zabýval také ochranou přírody, ekologií a férovým přístupem ke zvířatům a k lidem. V roce 1995 se zde konal první seminář Přirozené komunikace s koňmi v ČR a já byla u toho. I díky tomu jsem vždy koně vnímala jako partnery a fascinující svobodné bytosti, s kterými je potřeba jednat s náležitým respektem a zasloužit si jejich důvěru. V životě jsem se vzdělávala od několika různých trenérů, ale nejvíce mě naučily stovky koní, s kterými jsem měla čest pracovat, nebo jen pobývat v jejich blízkosti. S přibývajícími zkušenostmi jsem zjistila, že práce s koňmi je ve skutečnosti nikdy nekončící cesta práce na sobě samém – na ovládání svých emocí, energie, kterou vysíláme, na potlačení svého ega a na schopnosti prožívat každý okamžik naplno a s radostí. Ráda vám a vašim dětem tuto cestu ke šťastnějšímu životu s pomocí našich koníků zprostředkuji.

Martina – ta co mluví s koňmi

Lucka

Od narození jsem žila v Řevnicích a jsem moc ráda, že jsem se do nich mohla vrátit díky práci, která je pro mě i koníčkem. Od svého dětství jsem obklopena zvířaty a mým životem prošla spousta druhů zvířat, od malých křečků, po kočičky, pejsky, fretky a koně.  Jako malá jsem se zajímala i o hmyzí svět, který mě fascinuje dodnes. V Chovatelské arše jsem objevila svět teraristiky a doufám, že si jednou splním velký sen v podobě hada. Ale největším životním zásahem ze zvířecí říše jsou pro mě pejskové, pro které jsem si v Řevnicích zařídila psí salon Elwis, kde dávám všem pejskům tu nejlepší péči. Moje obě práce mě moc naplňují a moc baví.  Jsem moc ráda ve společnosti skvělého týmu, který moc dobře ví, jak je naše práce se zvířaty a lidmi důležitá.

Naši zvířecí školitelé

Kontakty