O nás

Respekt

Vzájemný respekt ve vztahu člověka a zvířete
V chovatelství je pro nás důležité nejprve si poctivě uvědomit naše potřeby či potřeby naší rodiny. A pak je potřeba obrátit pozornost k základním potřebám zvířete, pro které jsme se rozhodli. Každý člověk se narodil s nějakou náklonností k určitému zvířecímu druhu. Někdo má rád psy, někdo kočky a další papoušky, jiný želvy, štíry, netopýry. Toto bychom měli při výběru zvířete vzít v úvahu, abychom pak nebyli zklamáni. Zvíře bychom si měli vybírat podle svého naturelu, životního stylu, a také podle možností naší rodiny. Pokud jsme pořídili zvíře svému dítěti, měli bychom ho podporovat v respektu k přirozeným potřebám mazlíčka. Vyhneme se tak trápení sebe, dítěte i zvířete.

Respekt k přirozeným instinktům zvířete
Respekt k přirozeným životním potřebám zvířete je velmi důležitý proto, abychom měli doma spokojené zvíře, které nám přinese více radostí, než starostí. Je dobré si uvědomit, že zvířata žijí přítomností a řídí se svými instinkty. Pokud dokážeme vnímat jejich přirozenost, můžeme tento přístup využít při jejich „výchově“ (neboli při práci s nimi) ve svůj prospěch. Zastavme se společně na chvíli se svým zvířetem, pozorujme ho, napojme se na něj. Pokud se naučíme zvíře pozorovat a dokážeme při práci s ním používat intuici, máme nakročeno ke krásnému společnému životu.

Důvěra

Vzájemná důvěra
Důvěřujme našemu zvířeti. Nevkládejme do soužití s ním obavy a strach. Často se u lidí projevuje strach o mazlíčky a nedůvěra v jejich instinkty: „Když moje Micka vyleze na ten strom, určitě z něj nedokáže slézt.“ „Můj Alík se určitě zase popere se sousedovic Azorem.“ „Ta moje kočka mi rozhodně uteče, ztratí se a nedokáže se vrátit zpět.“ Důvěřujme víc svým zvířatům a nesvazujme je našimi strachy. Dopřejme jim dostatek pohybu, volnosti a věnujme jim svůj čas a prostor, aby nám mohla ukázat, kolik přirozené inteligence, mrštnosti a dovedností v nich je.

Získat si důvěru zvířete
Získejme si důvěru našeho zvířete. Na to, jak to udělat, máme jednoduchou radu – když myslíme na zvíře, mysleme na jeho volnost a způsob života v jeho přirozeném prostředí. Nezapomínejme ani na to, že zvířata žijí čistě jen pro tuto chvíli a znají jen své bezprostřední potřeby, kterými jsou: bezpečí (tedy bezpečné přístřeší), potrava, voda a rozmnožování. A právě na to mysleme při vytváření jejich domova a při rozhodování, co můžeme svému zvířeti v daných podmínkách poskytnout.

Energie

Toto všechno se spojuje v jeden celek – energii, kterou vyzařujeme. Pokud s naší energií a koncentrací této energie na zvíře dokážeme pracovat, brzo poznáme, jak lehce můžeme svou energií zvíře ovlivnit.

Typickým příkladem správného či špatného napojení energie člověka na zvíře je kočka. Říká se, že je falešná či náladová, ale křivdíme jí. Ona sama vycítí, kdy je ten správný čas přijít se pomazlit. A pokud jsme my sami energeticky vzdáleni, tak se prostě pomazlit nepřijde.

Pejskaři by mohli vyprávět spoustu nekonečných příběhů o tom, jak na jejich nálady reaguje jejich pes, a klást otázky typu: „Jak to, že můj pes přichází z druhé místnosti a jemně mi vnucuje svou přítomnost, když já tajně brečím do polštáře?” “Proč se ten můj pes strachy chvěje pod postelí, když k němu spěchám s rozkousanou botou?” “Jak je možné, že ten chlapík beze slov ovládá svou smečku?” “Jak je možné, že ta paní má tak hodného psa, a můj je takový rapl?”

Je i spousta těch, kteří znají odpověď na tyto otázky. Dokážou se přirozeně napojit na energii zvířete. A jsou lidé, kteří tuto schopnost nemají a v soužití se zvířaty narážejí na celou řadu komplikací. Nebojte se, dá se to změnit. Jen je na tom potřeba pracovat.

Nejde jenom o psy, kočky a koně, ale i o drobné savce. I taková chovná skupina králíků, morčat nebo surikat se dokáže naladit na naši energii a buď se před námi ukrýt na bezpečné místo, nebo zvědavě asistovat při našich každodenních činnostech spojených s prací kolem jejich ubikace.

A na závěr důležitý postřeh: na to, abychom dokázali vytvořit tok vzájemné energie mezi námi a zvířetem, potřebujeme se naučit při práci s ním zůstávat vědomě v přítomném okamžiku. Ve spěchu a rychlosti, s nimiž žijeme, se vzájemné napojení a souznění vytvořit nedá…